Už od dětství mám ráda pohyb v přírodě a asi v osmi letech jsem se naučila sama plavat v přehradě, kam jsme chodily se sestrou každý volný víkend. Dodnes si pamatuji na ten skvělý pocit, když jsem začala splývat a na udržení se ve vodě nemusela vynakládat žádné úsilí,i když zatím jen krátce. Vody jsem se nemusela nikdy bát, na rozdíl od některých mých spolužáků ve škole, kde bylo plavání povinnou součástí tělesné výchovy. Někteří se díky tehdejším metodám výuky nenaučili plavat uvolněně a pohodlně a je vidět také spoustu samouků, kteří s vodou svádí boj,místo toho, aby se s ní cítili v souhře. Při studiu fyzioterapie v Brně jsme se naučili něco málo i z jiných stylů, ale tam bylo prvním úkolem plavat vytrvalostně a také naučit se spíš záchraně tonoucího. Takže můj dlouhodobý sen, zvládnout kraul a motýlek,se opět nekonal.
Po škole jsem začala pracovat v nemocnici v ambulantním provozu rehabilitace a prošla řadou kurzů. Hippoterapií začínaje a cvičením v závěsném systému Redcord konče. Většina z nich měla společnou myšlenku…tělo je úžasný celek, který má schopnost regenerace a učení se novým dovednostem do vysokého věku. Pokud mu nabídneme něco lepšího, než zná a ekonomicky výhodnějšího, je schopno tyto dovednosti přijmout a zdokonalovat se v nich. Záleží jen na nás.
Před šesti lety jsem objevila kouzlo běhu a postupně jsem začala zvládat větší vzdálenosti. Ale objevil se problém…bolest zad. Tak jsem se rozhodla začít opět pravidelně plavat.Jako kompenzaci běhu. Ale stylem prsa se mi uvolnila jedině krční páteř a dolní končetiny. V bedrech bolest zůstávala. Při plavání znakem jsem uvolnění cítila, tak mě znovu napadla myšlenka : naučit se kraul!
Jenže jsem si nevěřila, že bych to svedla. Vždyť se mi to doposud nepodařilo. V krátké době jsem ale našla v běžeckém časopise Run článek o kraulu, jak jím lze zátěž z běhu kompenzovat. A na internetu objevila stránky Totálního plavání Tomáše Vojtěchovského. Úvodní video mělo na mě takový vliv, že jsem se hned rozhodla: chci se takto naučit plavat kraul, ať mě to stojí cokoli. Cesta k němu nebyla pro mě moc lehká, ale co těžko získáme, to je pak velice cenné.
V prvním kurzu jsem se naučila polohu při kraulu a dýchání bez stresu a v pokračujícím dvoudobý kop. Pak následovalo pilování nových dovedností a zkusila jsem kamarádce a synovi předat to, co jsem se naučila. Když mi syn po dvou lekcích uplaval hezkým stylem, ještě ne ‚totálním‘, ale už dobrým, rozhodla jsem se k trenérskému kurzu. Při jeho absolvování jsem také učila kraul kamaráda, který byl po úrazu páteře a jedině tento styl mu umožnil věnovat se dál oblíbenému plavání bez bolesti. Bylo to krásné pozorovat ho, jak se neustále zlepšuje a vrací se i ke svým dalším sportům. Při kurzech metodou úplného ponoření potkávám plavce, kteří se chtějí naučit vodou plynout, být její součástí.Nebo plavat umí a chtějí se zdokonalit, zrychlit. Nebo neumí,ale jdou do toho. Nebo jsou zranění a neví, jak na to. Jsem ráda, že jim mohu předávat to, co jsem se naučila.